• libor

Cesta na Sicilii - Jestřábův let


Je pondělí 28.3.2022 - stojíme tady na Capo Passero, nejjižnějším bodu Sicilie a zároveň i Itálie – odtud už jen na Sever, jako Kolombo :) Co tomu předcházelo, jak se náš obytňák Jestřáb popasoval s cestou a jak jsme to prožívali my?

Jestřáb to před startem neměl vůbec jednoduchý, říkal si o kompletní péči. Ale co bychom chtěli, je to už dravec v letech a tak plánovaná údržba na 2 týdny se protáhla ke 2 měsícům. Během toho se z nás stali dost dobrý kámoši, takže víme o svejch světlejch i tmavších stránkách, ale ty na sebe bonzovat nebudem.

Startovní výstřel pro Jestřába a odmávnutí vlajkou obstarali Simon s Ingrid z jejich Vlčího ranče v Jánské dne 20.3.2022. Simona jsme ještě chtěli tolik vidět, že jsme nafingovali zapomenutí cestovního pasu, pak rychlá zastávka v Děčíně, další v Praze s Patrikem – zakladatelem Kapky života a pak dálniční smršť přes Německo do Rakous. Noční průjezd Mnichovem jsme zvládli na 1 a krátký přespání u Zugspitze doplnilo všem síly. Návštěva ve Fliessu v Organoid Technologies byla zakončena kafíčkem s Florianem a letíme na Reschenpass. První dva lety nad 1000 metrů veškovejch Jestřáb přelítá s nadhledem. Jeho rychlost se pohybuje od 0 do 100km/h, nenecháváme ho lítat střemhlav. Ještě ten den přilétáme do Civezzana k příteli Flaviovi, kterej se osvědčil už v minulosti coby italskej děda Bíby a Kiliánka. Flavio připravil svou specialitu špenátový noky a my smíme pod jeho dohledem pomáhat při přípravě a bez dohledu jíst :)

Druhej den se jedeme podívat do údolí Valsugana, kluci v jacht klubu lezou do lodí a odpoledne mají cykloturistickej výlet u jezera Santa Colomba. Vřesy tu v kobercích kvetou a slunko zve k usednutí mezi ně. Druhej den nelze odmítnout Flaviovu nabídku zapůjčení jeho nerozbitné Toyoty a vyrážíme ke Gardě. Je to tu fajn, jak za starejch časů, málo lidí, parkoviště zadara – zlatá mimosezóna. Kluci baštěj zmrzku o 106, pak si všichni odbili svojí prvolezbu na Corno di Bo – vápencový plotny přímo nad jezerem. Bíba nezklamal a oblečenej spadl do jezera, ještě že je Pajky v pohotovosti se zásobama oblečení. Večer společně s Flaviem trávíme po samopozvání u přátel Mily, Angela, Meru (bergamský ovčák s dredama lepšíma než sem měl já) a jejich malým synkem Mirem. Ráno se loučíme, Jestřáb opět napíná své síly a dolétá do Maranella, kde vyzývá několik Ferrari a samosebou vítězí. Kluci v nadšení probíhají muzeum aut s koníkem ve znaku a na závěr si můžou sednout na igelity v jednom z ferárek. Trochu měníme plán a jedeme dál na jih, zastavujem v Sieně – městě, který se pyšní zapsáním v UNESCO pámátkách. Kluci jsou hladoví a tak slibujeme večeři v restauraci po prohlídce města. Siena dokáže bejt záludná – chodíme úzkejma uličkama, motáme se jak vítr v bedně skoro hodinu, než trefíme zase zpátky. Ušmajdaní zhltnem výbornou večeři a jedem ještě kousek. Je už noc, když dorážíme k termálním pramenům Petriolo. Vypadá to tu dost namačkaný i v noci, tak pár kilometrů a stoupání přes 20%, parkujem na noc v Pari. Ranní procházka v této vesničce na kopci uprostřed Toskánska nás málem přesvědčila, abychom tu zůstali na věky. Absolutní klid, žádnej shon, super kafe a příjemnejch pár důchodců – sem se vrátíme na důchod. Po kávě bodla koupel v termálních pramenech a rozmočení jedeme celej den na jih. Při večerních červáncích stoupe jestřáb do 1200 metrů a usedá u Lago di Matese. Ráno nás probouzí sluníčko a šedivec, kterej halí jarní krokusy. Po snídani slétáme do údolí a celej den pod plynem až do přístavu Villa nad Reggio Calabria. Pustěj nás na ostrov? Jasně – za 5 minut jsme na trajektu a po 25 minutách na Sicilii v Messině – rodišti Vincenza Nibaliho (cyklisti vědí). Za tmy přejíždíme na výbornou véču, kde siciliáni laškujou s našima klukama a pak už jen kousek na místo u řeky, kde nocujem. Zdá se, že tu obytňáky nemá někdo v lásce, když nás budí ve 3 v noci monotónní pípání. Přejezd o pár kilometrů dál to vyřešil. Jsme sice rozlámaný, ale šťastný, že jsme na ostrově. Ráno na nás mezi mrakama vykoukla Etna oblečená do bílýho hávu. Jestřáb tančí po dálnici za silnýho větru, přistáváme tam, odkud chtěl odplout Spartakus – v Syrakusech. Starobylý město se spletitejma uličkama a ještě staršíma vykopávkama za městem. Uprostřed jich se rozkočil fíkovník, jakej jsme v životě neviděli – vypadá jak bůh spojující zemi s nebem. Mráz běhá po zádech o po staletích při procházení amfiteátru, kde bojovali pro zábavu lidi a zvířata. Večer dosedáme na parkoviště u Capo Passero, odkud píšu naší cestu, odkud poběžím na sever … tak arrivederci amici



23 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše