• libor

Přeběh Evropy z jihu na sever

Prodej dům, vezmi rodinu, vyraž na sever … a vykopej studnu v Africe



Tak by mohlo znít pro mnohé možná bláznivý heslo, výkřik nebo sen, kterej se škubnutím hlavy skončil probuzením do každodenní rutiny.

Jasně, každodenní rutina provázela i mě. Ráno vstát, v lepším případě do práce běžet nebo kolmo. Rychle převlíknout, abych nesmrděl ostatním v kanclu, sednout za monitor a minimálně 9 hodin se nechat skenovat tou věcí před sebou. Mezitím nepočítaně kafí, malejch čokoládek, nějak se ten stres obchodničiny přece zahnat musí. No a když už to nebyla masáž mozku v kanclu, tak na cestách po světě – letadlo, hotel, meeting, … takovej novodobej triatlon. Neříkám, že je to špatně, je to pouze zrcadlo toho, co si sám dovolíš a kam člověk novodobý směřuje.

Nikdo z nás lidí nemá právo hodnotit co je lepší, horší – nález, objevení smyslu bytí v samotným bytí je z hlediska historie naprosto nudná věc, ale pro mě omamující, důležitá, nepostradatelná – spojení s rodinou, přírodou a jejíma všema dětma a pohyb. Asi jako génia matematiky chytnou čísla a prohlubuje svoje znalosti těžšíma a těžšíma rébusama … stejně je to s bytím v přírodě, navíc čím přirozenější je prostředí, tím větší spojení navazuješ, propojuješ a hůř se vracíš k činnostem, jež se zdaj nicotný, nedůležitý.

Takže čísla pro matematika, pro mě pohyb a dotek duševní i tělesný se vším, co souvisí s tím báječným, barevným světem – přírodou - Světem bez předsudků, světem spravedlivým, kde abychom přežili, musíme běžet. Člověk nepřežil díky kořínkům a zázračné maně, ale díky tomu, že běžel rychleji a byl schopnej běžet delší dobu než nejpomalejší stravitelný zvíře. Běh byl kdysi nutností – dneska těžko představitelný :)

Dříve běhali lidi celej život, každodenní nutnost obživy je hnala kupředu. Jaký to asi bylo? Když jsme s kamarádem za 17 dnů přešli Island a myšlenky víc a víc nahrazovaly pocity, řekl jsem si, že kanceláře už bylo dost. Od tý doby taky víc běhám :)))

Loni jsem si zkusil, jaký to je, bejt v zápřahu víc jak 20 dní a uběhnout víc jak 1100km přes všechny severní pohoří Český republiky. Kromě mojí ženy nikdo netušil, že je to zkouška sebe sama na vzdálenější přesun, klidně čti běh.

Fascinován tahy ptáků za teplem, řekl jsem si, co to vzít obráceně, jako Kolombo – stále na Sever. Doběhnout tam, kde příroda vládne nad civilizací. Jen nejde si to nechat sám pro sebe, kluci už vnímaj svět (možná víc než já), takže když do světa, tak všichni. Já poběžim a žena Pajky pojede s našimi borčíkama Liborkem a Kiliánkem se mnou. Rozhodnutí padlo a po dlouhým vybírání je dalším do party dědeček obytňák, kterej dostal jméno Jestřáb. Přípravy vlastně začaly už na sklonku léta, krátce po doběhu přes Čechy. Termín březen/duben až konec září přišel sám v návaznosti na sněhový podmínky trasy z jihu Itálie – Sicílie na Nordkapp – nejsevernější místo Norska. Trasa se dá i ofiko najít jako E1 v evropskejch dálkovej trasách. Ale běžel to někdo? Víc jak 8000km v kuse. Apeniny, Alpy ve Švýcarsku, nekonečná rovina v Německu a Dánsku a pak Skandinávie. Prvních 1200km vede Švédskem přes národní parky a známou stezku Kungsleden. Do Norska se dostane až později a s občasným překročením hranic do Finska po 2200km dosáhne Nordkappu. Některý místa na přání Sámů nejsou vůbec označený, takže to bude velký dobrodružství. Snad mě Krakonoš pošle svojí sojku, protože norsky se s medvídkama a sobama nedomluvím :) Znamená to běžet každej den o pár kilometrů víc než maraton po dobu půl roku. Už dole v Apeninách jsou místa, kde se nelze potkat s rodinou po každým dni, ve Skandinávii už to bude běžná věc, že se několik dnů neuvidíme a budu odkázanej na bivak a jídlo, co si ponesu v běžeckým batohu, ale třeba se stanou hlavním chodem borůvky.

Střechu nad hlavou vyměníme za západy a východy Slunce, každej den někde jinde a každej den určitě nezapomenutelnej.

Když začaly přípravy na běh, tak mi něco říkalo, že bych svoje úsilí i přes počáteční nechuť mohl víc zdokumentovat a hlavně svojí snahu i proměnit v podporu něčeho, co mi dává smysl. Říkal jsem si, že mě to musí chytit za srdce, až to přišlo. Miluju všechny elementy Země a vodu především, takže to káplo nebo připlulo – nevím. Asi káplo, páč neziskovka Kapka života si mě vybrala sama a s jejím zakladatelem Patrikem Kutajem jsem si „kápli do noty“. Kapka života pro lidi v africký Guinee vrtá studny, studny, který zajišťujou lidem pitnou vodu. Každá studna poskytuje vodu zhruba 40000 lidí. Afrika je daleko a lidi se víc zajímaj o svoje pohodlí nebo o to, co je blízko a týká se jich přímo. Moc si přeju, abychom vybrali dost financí na to, aby se udělalo co možná nejvíc studní. Jednoduchá rovnice – víc studní =víc vody = víc svobody pro lidi. Pár týdnů po návratu se do Guinei sami chystáme pomoct s jejich zprovozněním… ale to předbíhám :)


Víru v to, že se za pár měsíců objevíme na Nordkappu mají i společnosti, který mě jako poutníka-běžce po Evropě podporují:

Vertone s Montane = komplet běžeckým oblečením i oblečením, když mám nohy nahoře, vestama a batohem, čelovkama Petzl a jídlem s názvem „Když bude nejhůř“ neboli Eat to Summit

Altra s obutím mých chodidel při běhu

Sensor se spodním prádlem, ponožkama – vše z oveček

SPEEDweaponry s měřením výkonu a navigací pro můj přeběh – Coros hodinky, Stryd sensor a Compex pro regeneraci těla a posílení svalů, který se flákaj

Gnarly Owl – s chrániči očí – polarizačníma slunečníma brýlema

NatPad – s přírodníma náplastma na povzbuzení i únavu

Sovert – s finanční pomocí

Airdesign s polepem Jestřába


a má rodina se vším ostatním


Tak držte palce … víc na www.runforfreedom.eu a podporujte www.kapkazivota.cz







65 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše